Podle světoznámé knižní fantasy ságy Zaklínač od Andrzeje Sapkowského už vznikla videohra, dva seriály a dokonce i třídenní festival Con Morhen, který se konal v polovině dubna ve městě Tábor. Dominovaly mu kostýmy magických bytostí, přednášky s fantasy tematikou nebo třeba turnaj v karetní hře Gwint. Akce nabídla i doprovod kapel Deloraine nebo Percival, která skládala hudbu k videoheře Zaklínač 3.
Cestou od nádraží, skrz Tábor, se ulicemi prohánějí magická stvoření od elfů, čarodějnic až po divoženky. Všichni se snaží dostat do areálu Housova mlýna. Tam se totiž od roku 2017 koná každé jaro fantasy festival podle světově uznávané ságy Zaklínač, která i po letech láká nové fanoušky. „Knihy jako základ zaklínačského universa Čechy zkrátka berou. Je to totiž hodně realistické fantasy čerpající převážně ze slovanské mytologie,” vysvětluje pořadatel festivalu Vojta Kačírek, proč na akci každoročně dorazí stovky lidí z tuzemska i zahraničí.
Stezka k mlýnu vede malebným údolím pod hradbami historického centra, jenž provází cvrlikání ptáků. V teplém jarním odpoledni ruší klid snad jen nedaleko znějící folková hudba. Stačí popojít pár set metrů a vše už ovládá atmosféra středověkého fantasy světa.
Vojta Kačírek, organizátor festivalu
Přehlídka fantasy kostýmů
Po příchodu do areálu se to všude hemží všemožnými magickými bytostmi. Normální oblečení je tu spíše raritou. Řada návštěvníků sem jezdí už od prvního ročníku. „Líbilo se mi, jak spontánní festival tehdy byl. Nebylo to tolik organizované, ani doprovodný program nebyl tak pestrý. Lidi prostě přišli do krčmy, povídali si a poslouchali živou hudbu,” vzpomíná návštěvník Honza Hejcman na začátky festivalu. Tehdy ještě jezdil bez kostýmu, ale nové pojetí s převleky ho vtáhlo mnohem více. „Kamkoliv se teď nachomýtnu, děje se tam nějaká scénka, příběh nebo se lidi mezi sebou baví v rámci svých rolí. Líbí se mi, jak tady kostýmy mají zvláštní auru. Abych zapadl, sehnal jsem si vlněnou košili, kalhoty a boty ze srsti,“ ukazuje Hejcman svůj kostým.
Nejvýraznější stavba areálu je mlýn ze 13. století. V té je nejpopulárnější krčma rovnou ve spodním patře. V dalších poschodích se nacházejí počítačová a desková herna. Od mlýna pak vede lávka až k Novigradu (název podle největšího města ze světa Zaklínače, pozn. red.). Přezdívá se tak dlouhé uličce, kde nechybí bar, čajovna nebo stánky se suvenýry. O kousek dál je pak stanová zóna pro nocleh.
Přednáška o středověkých zbrojích
Návštěvník se dozví i o reálné historii
Novigrad je plný doprovodného programu. Populární jsou tu například přednášky. U jednoho stanu sedí v půlkruhu skupina lidí a poslouchá jistého muže. Návštěvník tak může zjistit, jak se liší školní systém ve světě Zaklínače oproti tomu v reálné historii. „O přednášky je zájem. Organizátoři nás sem zvou, aby se lidé něco dozvěděli. Průměrně na každou jich přijde tak dvacet,“ konstatuje Daniel Št´astný, který účastníkům přednášel o středověkých a fantasy univerzitách.
Kousek opodál jsou k vidění vojáci z nilfgaardské brigády Nazair, tedy legionáři největší říše ve světě Zaklínače. „Rozhodli jsme se ukázat Nilfgaard v trochu lidštějším a realističtějším světle, než jenom jako záporáky bez vlastní tváře. Takže jsme se zamysleli, jak by společnost v říši mohla fungovat v nějakých realistických konotacích z hlediska práva, náboženství a kultury,“ odpovídá velitel brigády Jan Pavelka na otázku, proč hrají zrovna zbrojnoše tohoto dobyvačného impéria.
U vedlejšího ohniště žena v bílé kuchařské čepici vařečkou míchá neznámý pokrm. „Jídla děláme za použití dobových surovin, protože kombinují úplně jiné chutě, než běžně známe. Většinou za použití bylin a koření. Při vaření čerpáme ze záznamů historických kuchařek a nabízíme i ochutnávky,“ říká vedoucí historické skupiny Jiří Kotther.
Zabavili se i fanoušci karetních her
Ke světu Zaklínače neodmyslitelně patří i karetní hra Gwint. Zmínka o ní je už v knížkách, největší popularity ale dosáhla díky videohrám. Na festivalu se pro potřeby Gwintu přeměnil barový stan na hernu pro karetní turnaj. „Zaklínače bez Gwintu si neumím představit. Na Con Morhenu jsme udělali oproti původní hře pár změn včetně designu,“ komentuje mentorka gwintových turnajů Michaela Pelikánová.
Podle předsedy Společenstva Gwintu Mariana Zdvyhala jsou tu mentoři proto, že se spousta hráčů v jejich verzi nemusí plně orientovat. „Změnili jsme jak síly karet, tak i nějaké jejich schopnosti. Cílem bylo zachovat ducha původní verze a zároveň z toho udělat dobrou karetní hru jednak pro zábavu a jednak pro seriózní turnaje,“ objasňuje Zdvyhal.
Rozhovor s kapelou Deloraine, na fotce Tomáš Derias
Kapely jsou duší festivalu
Se západem slunce se houfy návštěvníků přesouvají k podiu naproti budově mlýna. Po chvíli dav potleskem vítá fantasy folkovou skupinu Deloraine, která na festivalu vystupuje už od prvního ročníku. Během energického vystoupení si dokonce posluchači vepředu sednou na zem a dělají takzvané „drakary“, útvar připomínající plavící se Vikingské lodě. „Naše premiérové vystoupení na festivalu bylo zároveň prvním koncertem naší kapely. Díky tomu dokonce vznikla naše první píseň Zaklínač. Od té doby se hodně změnilo. Vydali jsme dvě desky, natočili spoustu klipů. Před tím jsme byli čtyři a teď už je nás osm,“ říká loutnista Tomáš Derias.
Zlatým hřebem celého festivalu bylo sobotní vystoupení polské kapely Percival, která na festival zavítala po několikaroční pauze. Nahrála mimo jiné soundtrack právě ke hře Zaklínač 3: Divokoký hon. Spoustu fanoušků jí letos slyšela naživo poprvé.
V neděli ráno je festival u konce a krom organizátorů je už většina lidí civilně oděna. Malebné údolí kolem Tismenického potoka se zase vrací do všedního světa. Víkend ale ukázal, že fanouškovská základna Zaklínače žije i roky po vydání knih i her. Možná víc než kdykoliv předtím.
Autorem je Jakub Hannsman. Zdroje fotografií: Archiv autora