Novinář a historik Luboš Palata (56) vnímá Evropskou unii (EU) jako základní prvek pro samotné fungování České republiky. Sám se ve své práci pro Deník specializuje právě na dění v EU a střední Evropu. Komplikované procesy EU zpracovává Palata i pro podcast Evropa pro Čechy.
Jak vidíte budoucnost Evropské unie?
Evropští občané si uvědomí, jakou hodnotu v ní mají a že je unikátní, protože se jedná o projekt postavený na spolupráci zemí a lidí. Nikdo nám nic nediktuje, nejsou silnější a slabší státy. Na první místo si dají jak s EU naložit jako obyvatelé a stát, ne co pro ně EU může udělat, aby fungovala, byla bezpečná a konkurenceschopná.
Proč je podle vás důležitá?
Evropská unie znamená pro zemi velikosti České republiky a desetimilionový národ něco, bez čeho je naše celá existence téměř nepředstavitelná a nediplomatická. Já jako historik, který zkoumá období před druhou světovou válkou, mohu s plnou vážností říct, že kdyby neexistovala Evropská unie a kdybychom nebyli součástí NATO, bál bych se o budoucnost Česka jako státu.
V rámci své práce pro Deník píšete scénář pořadu Evropa pro Čechy. O co v něm jde?
Je to podcast, který se snaží českému čtenáři a posluchači srozumitelně přeložit dění v EU, tedy poměrně komplikované přijímání směrnic a nařízení a celkově přiblížit fungování EU. Lidé o tomto tématu většinou vědí velice málo. Projekt tak informuje společnost o vlivu Evropské unie na každodenní život občanů v České republice. Nyní běží už čtvrtým rokem.
Jako novinář často přicházíte do styku s europoslanci. Jak s nimi vycházíte?
Musím říct, že problém mám se členy parlamentu, kteří jsou v krajní pravici, například s Tomiem Okamurou. Byt´ i s nimi jsem vedl pár debat. Nedívám se na jejich práci politickým spektrem, jaké máme nastavené v ČR. Naopak pozoruji, jak pracují v rámci EU, co se snaží přinést naší zemi a občanům a jak chtějí Evropu posouvat dopředu.
Například?
Můžou prosadit důležitou evropskou směrnici nebo dohodu o volném obchodu. Přestože si ale nesednu se všemi ideově nebo kvůli rozdílným názorům, vůbec to neznamená, že bychom spolu nemohli vést diskusi.
Napadá vás někdo konkrétní?
Naposledy jsem dělal velký rozhovor s europoslancem Janem Zahradilem (ODS, pozn. red.). Celých dvacet let, co funguje v europarlamentu, jsme se mnohokrát přeli o náš pohled na EU, její postupy a podobně. Přesto byl tento rozhovor velice přínosný, nejen pro posluchače a čtenáře, ale i pro mě samotného.
Jak vypadá váš běžný den, když pokrýváte dění přímo v Evropském parlamentu?
Zasedání bývají pravidelně desetkrát ročně ve Štrasburku nebo v Bruselu a trvají čtyři dny. Ty jsou pro mě jako novináře vždy dobou největšího pracovního vypětí z celého měsíce. Protože musím stihnout a obsáhnout spoustu věcí, pracuji ve výrazně vyšším a efektivnějším tempu než při zasedání v Česku. V europarlamentu totiž neexistuje, aby se někdo hodiny vykecával u řečnického pultu a mlel nesmysly jen proto, aby pozdržel jednání.
Čím to je?
Je jasně dáno, že příspěvek trvá minutu, nebo tři. Europarlament jednoduše pracuje velmi rychle a úsporně. Z tohoto faktu vyplývají i další věci – poslanci mají méně času, záležitosti se musí řešit hned. Evropský parlament pokládám za jednu z nejefektivnějších institucí na světě.