Sranda musí být

Někoho může strašně bavit,
jiný se ho zkouší zbavit.
Někomu zpříjemní den
a jinému sebere sen.
Někoho vážně potěší
zato jiného k smrti vyděsí.
Řeč je o humoru,
bez něhož nelze být,
ale přesto bez něj dokáže mnoho lidí žít.

Na humoru je zvláštní, že jasně člení lidstvo do několika kategorií.

Existují lidé, jimž humor nic moc neříká, nevyhledávají ho a vlastně ani nevidí důvod, proč se jím zabývat.

Oproti tomu jsou lidé, kteří jsou humorem přímo posedlí. Někdy se vám může dokonce zdát, že jsou tak moc žoviálně-vtipno-vesele (krásné nové české slovo)nastavení, že už vlastně vůbec nic neberou vážně.

Mezitím se vyskytuje plno dalších skupin, ale podstata stále zůstává, důležité je, jestli se člověk smát chce.

Nabízí se ovšem otázka, čemu se vlastně smát. Asi něčemu vtipnému, řeknete si, jenže, co je vlastně vtipné? Je zvláštní, že humorné věci nejsou většinou vůbec humorné, když se stanou, ale stanou se vtipnými až časem. Vemte si třeba, že by vám někdo vyprávěl, jak ráno zaspal, ujel mu autobus do práce, pak uklouzl po šlupce od banánu, posléze, když došel do práce po hodině a půl pěšky, zjistil, že je vlastně neděle, a to do práce nechodí a nakonec by ho cestou zpátky domů přejela tramvaj, protože by si neuvědomil, že nejde po chodníku, ale po kolejích. No, dobře, je to trošku přehnané, tím spíš, že když vás přejede tramvaj, tak budete asi těžko někomu vyprávět, jak se vám to stalo. Ale je na tom krásně vidět, že když by vám to někdo vyprávěl, přidal k tomu trochu hereckého talentu a dochutil by to pár maličkostmi, nejspíš byste se za břicho popadali. Ale zkuste si toho člověka při tom živě představit, vidět jeho zoufalý výraz, beznaděj v očích a náhle už to tak humorné nebude.

A to je jedno z tajemství humoru, že vězí v interpretaci a v tom, jak k němu člověk přistupuje. Já myslím, že člověk se některým věcem směje proto, aby kvůli nim nemusel plakat. Takže by se dalo říct, že humor je vlastně takový alternativní způsob zpracování žalu.

Ale ještě je tu jedna zajímavá oblast a tou je umění udělat si srandu sami ze sebe. Tuhle věc každý neumí a já myslím, že je to škoda. Říct nějakou poznámku na svou adresu, vůbec neznamená se zesměšnit, ztratit autoritu či se stát nějak méněcenným, jak se většina lidí, jež se považuje za méněcenné, domnívá. Schopnost na chvíli se nebrat úplně vážně dokáže skvěle odbourávat bariéry mezi lidmi a nastavovat přátelštější atmosféru.

Důležité, ale je, aby vám byl humor příjemný. Někdy si dělají lidé srandu sami mezi sebou navzájem, což je fajn, ale má to určitá úskalí. To hlavní je vyvarovat se dělání si srandy z lidí, které nerozumí humoru. Jako například v knize Milana Kundery-Žert. Kdyby si býval byl neudělal hlavní protagonista srandu ze své velice „vtipně založené“ spolužačky, nemusel by pak až do konce knihy plakat nad rozlitým mlékem.

Ale at´ už je to s humorem jakkoli, a at´ už k němu máte jakýkoli vztah, to hlavní je, že budí smích a radost. A právě na nich stojí naše životy. Protože spolu s nimi, jde všechno snáz.