„Prosím, zrušte jaderné zbraně, dokud jsme naživu,“ žádá předseda organizace, která letos v Japonsku vyhrála Nobelovu cenu za mír. Země vycházejícího slunce je totiž dlouhodobě symbolem boje za jaderné odzbrojování. To by se však mohlo brzy změnit, nebot´ nový japonský premiér přichází s revolučními plány.
Japonsko je dodnes jedinou zemí, na jejíž území dopadly jaderné bomby. Od té doby se řídí politikou jejich odmítání. „Z Japonska zní v důsledku bombardování na konci 2. světové války dlouhodobě hlasy volající po jaderném odzbrojování. Existují tam i organizace, které se tuto myšlenku na základě vlastní zkušenosti snaží šířit,“ popisuje dlouhodobou situaci v zemi japanolog Marek Mikeš.
Jednou z nich je i organizace Nihon Hidankjó, která za svoji aktivitu letos získala Nobelovu cenu za mír. Organizaci v roce 1956 založili přeživší jaderných útoků, zvaní hibakuša, kteří se snaží rozšířit povědomí o humanitárních následcích, které při použití atomových zbraní hrozí. „Prosím, zrušte jaderné zbraně, dokud jsme naživu. To je přání 114 tisíc hibakuši,“ sdělil z hirošimské radnice světu předseda organizace Tomojuki Mimaki a dodal, že je zrušení jaderných zbraní stále možné. Japonsko ale nebylo oceněno poprvé, v roce 1974 dostal stejnou cenu za boj proti jaderným zbraním tehdejší japonský premiér Eisaku Sató.
Nutnost jaderných zbraní
S odmítavým postojem vůči atomovým zbraním souhlasí i velká část japonské společnosti. „Otázka jaderné budoucnosti Japonska má samozřejmě řadu rovin, kde hraje roli například potenciální vyostření vztahů s Čínou a to, do jaké míry se Japonsko bude moci nadále spoléhat na podporu USA. Pokud se však situace v těchto směrech dramaticky nezhorší, nemyslím si, že by byla myšlenka držení jaderných zbraní veřejností přijata,“ míní Mikeš. S tím souhlasí i vedoucí katedry asijských studií na Metropolitní univerzitě Praha Michal Kolmaš: „Společnost tuto myšlenku soustavně nepodporuje, naprostá většina je proti i nyní a zatím ji nijak nezviklal ani růst Číny či hrozba ze Severní Koreje.“
Japonský premiér Šigeru Išiba by ale chtěl k atomovým zbraním přístup získat. Důvodem je podle něj postupně eskalující situace ve východní Asii. V rozhovoru pro Hudsonův institut se ještě před záříjovým zvolením Išiba vyjádřil: „Ukrajina dnes je zítra Asií. Absence systému kolektivní sebeobrany, jako je NATO, v Asii znamená, že pravděpodobně vypuknou války, protože zde neexistuje povinnost vzájemné obrany. Za těchto okolností je vytvoření asijské verze NATO zásadní pro odstrašení Číny.“ V rozhovoru pak dále upozornil na fakt, že Severní Korea posiluje své jaderné kapacity a vyjádřil své obavy, že pokud se k této dynamice přidají čínské strategické jaderné zbraně, odstrašování spojencem jako jsou USA již nebude fungovat.
„Japonsko se cítí ve velkém ohrožení, možná více než kdy dřív, a ano pro zastrašení ostatních by jaderné zbraně pomohly,” komentuje dění Kolmaš. „Na druhou stranu si nyní opravdu nedokážu představit scénář, kdy by jaderné zbraně Japonsko získalo. Odmítání jaderných zbraní, oproti tomu, je jasná a čitelná zpráva světu. A já musím Japonsko za tuto politiku ocenit, protože události na Ukrajině a neustálé ruské strašení jadernými zbraněmi jen dokazuje, jak potřebné organizace jako Nihon Hidankjó jsou,“ dodal.
Představa asijského NATO
Premiér Išiba už delší dobu prosazuje myšlenku asijského NATO, v rámci kterého by si vybrané státy Asie mohly vzájemně půjčovat jaderné zbraně a reagovat společně na hrozby v regionu. Reakce ze strany partnerů Japonska na tento nápad však zůstává velmi vlažná. Na základě nezájmu spojenců premiér Išiba podle severu The Japan Times připustil, že jde pouze o jeho dlouhodobý politický cíl. „Išiba je spíše nekonformním politikem s řadou ne zcela obecně sdílených názorů a myšlenka ‚asijského NATO‘ se zdá být spíše nápadem než něčím, co by mělo širší podporu na mezinárodním poli,“ komentuje politiku japonského premiéra Mikeš.
Ke vzniku japonské aliance je skeptický i Kolmaš. „Asijské NATO moc neočekávám,“ sdělil pro Generaci20 a dodal, že proti jsou i státy jihovýchodní Asie, zejména pak členové organizace ASEAN (Sdružení národů jihovýchodní Asie, pozn. red.). „Členské státy se bojí návratu ‚studenoválečné‘ mentality, ale zároveň si chtějí udržet dobré vztahy s Čínou, která je pro ně příliš velká a důležitá, aby si ji znepřátelily. Co si ale dokážu představit, je větší propojování už existujících aliancí, zejména mezi Japonskem, Jižní Koreou, Filipínami, Austrálií nebo Novým Zélandem.“
Autorem článku je Anežka Pechová. Zdroj fotky: Unsplash